Myslím, že ženy to měly ve společnosti vždycky těžké. V průběhu historie musely bojovat za svá práva a místo vedle mužů. A proto prostě nechápu, proč nemůžeme být všechny společně zajedno a vzájemně se podporovat, ať už je naše ní rozhodnutí jakékoli.
Když žena nechce mít dítě, je považována za divnou, protože být matkou je její "údělem" a dostává se jí komentářů typu "počkej, až potkáš toho pravého" nebo "ještě máš čas" a podobně.
Když má žena jen jedno dítě, je špatná, protože dítě si potřebuje s někým hrát.
Když má žena tři a více dětí, dostává otázky typu "a to jste chtěli?" a děti jsou brané jako omyl.
Když se žena rozhodne zůstat doma a nevrátí se do práce, pohlíží se na ni, jako by byla něco míň, někdo, kdo je líný, ale péče o děti a domácnost je stejně náročná, stresující a únavná jako práce manažera, který vede tým lidí. Navíc je velmi špatně placená!
Když se žena rozhodne vrátit do práce dříve, je špatná matka, která dala přednost kariéře před dítětem.
Zdá se, že ať si vybereme cokoli, nikdy nebudeme pro všechny dost dobré. A to jsou většinou myšlenky nebo připomínky společnosti kolem nás. Je však smutné, že zraňující komentáře přicházejí i od samotných žen, a to je něco, co nedokážu pochopit. Mám dítě a jsem šťastná, že jsem máma, můj klučík mi přináší radost. Ale také vám mohu otevřeně říct, že je to zatraceně těžké! Že si občas pobrečím a dala bych cokoli za volný víkend o samotě a v tichu! Ale naprosto respektuji ostatní ženy, které si zvolily jinou cestu, a nikdy bych jim neřekla, že přicházejí o něco, co nemohou pochopit, dokud nemají dítě a další blbosti. Stejně jako ne každá chce mít Lamborghini, vilu v Toskánsku nebo vlastní firmu..tak ne každá žena chce být mámou a je to v pořádku!
Moc bych si přála, abychom respektovali rozhodnutí druhých a naslouchali si bez odsuzování.
Co si myslíte vy? Máte s výše napsaným své vlastní zkušenosti?
